úterý 9. října 2012

Jánošíkovými dieramy na Velký a Malý Rozsutec

Druhý den jsme si vyjeli autem do vesničky Davidkovci, která je na hlavní silnici mezi Terchovou a Zázrivou, k hotelu Diery. Dál jsme pokračovali pěšky po modré do Jánošíkových dier. Diery jsmou rozděleny na 3 části: Dolné diery, Horné diery a Nové diery, které odbočují z Dolných dier a byly otevřeny jako poslední, proto "Nové." My jsme do nich nevstupovali, protože jsme neměli tolik času abychom si mohli zacházet.


Po lávkách a žebřících Horními dierami

Dierami se prochází po železných lávkách a žebříkách, které docela klouzaly a tak jsme si musli dát pozor. Asi tak 5 min po posledních řetízkách jsme se dostali k rozcestí a mohli jsme si vybrat, jestli chceme jít Tesnou Rizňou, což je další soutěska, nebo jestli ji chceme obejít. My jsme zvolili trasu Tesnou Rizňou pořád po modré . Potom jsme přešli rozcestí Pod Tanečnicou a dostali jsme se do sedla Medzirosutce (1200 m). 

Pohled na sedlo Medzirosutce z druhé strany než jsme přišli, v pozadí Malý rozsutec


Tam jsme opustili modrou a odbočili jsme doprava po červené E3 na Velký Rozsutec. Po asi hodině a půl jsme se vyškrábali na vrchol (1069,7 m).

Konečně nahoře... 

Chvíli jsme se tam zdrželi, dali si svačinu a pak jsme slezli zpět do sedla Medzirosutce. Dál jsme šli rovně ještě kousek po červené do sedla Zákres (7-12 min od Medzirosutce). Tam jsme odbočili na zelenou na Malý Rozsutec, jehož skalní stěny se nad námi skoro monumentálně tyčily. Na vrchol jsme si pomohli po řetízkách a za pár minut jsme byli nahoře.


Tentokrát jsme se nevraceli, ale šli pořád dál po zelené. Dolů to šlo opravdu špatně, celou cestu než jsme se dostali do lesa jsme šli po suti a štěrku, který se nám sypal pod nohama a řetízky na přidržení byly jen asi na dvou místech - bylo to tam celkem o zabití. Pak šlo krásně, dubovým lesem a podel skal jsme vyšli v jakési osadě Podrozsutec (820,7 m), ale to jsme ještě nebyli ani v polovině cesty z Rosutce zpět k hotelu Diery.


Osada Podrozsutec opravdu pod Malým Rozsutcem

Dál byla cesta celkem monotónní střídaly se jen louky a lesy, tu a tam se vynořila nějaká chalupa, ale bylo pěkně a my už příjemně unavení, takže jsme si užili i tu poslední část naší tůry. Pak jsme už jen nastoupili do auta a odjeli zpět do Terchové.



Na všechny fotografie platí autorské právo a nelze je kopírovat bez svolení autora!





pondělí 1. října 2012

Přes Baraniarky na Velký Kriváň

První den naší dovolené si naše "tlupa" dojela do Vrátné doliny pod penzion Energetik. Vydali jsme se po modré značce do sedla Prislop a dále doprva pořád po modré. Dostali jsme se do původních bukových lesů nepoznamenaných lidskou těžbou.


Původní bučiny Malé Fatry

Jelikož den předtím pršelo, cestou nahorů jsme se pěkně klouzali. Po chvíli les prořídnul a my jsme vyšli na Baraniarky-1269,7m. Bylo zataženo, ale od severu se to protrhávalo, proto jsme si počkali a otevřel se nám krásný pohled na hlavní hřeben Malé Fatry, v jehož středu dominuje Velký Kriváň (1708,7m) nejvyšší hora Malé Fatry. 


V popředí Žitné a Kraviarske a v pozadí hlavní hřeben

Dále jsme sestoupili do Malého sedla a hned se znovu vydali znou do kopce na Žitné (1264,8m). Je to nevýrazný zalesněný vrchol mezi Baraniarkami a Kraviarským, takže žádné výhledy. Třetí vrchol thoto bočního hřebenu na který jsme vystoupili, je Kraviarske (1360,6m). Kolem pěšiny tam je spousta sladkých borůvek, které byly opravdu výborné.


V popředí vrchol Kraviarek

Na vrcholu jme se nezastavovali a prošli jsme i Sedlo za Kraviarským. Naše další zastávka byla až rozcestí Chrapáky. V průvodci jsem se dočetl že asi 50m po zelené  směrem k Sedlu na Koni je studánka. Tam jsme doplnili potřebné tekutiny a při té příležitosti jsme si i dali svačinu.



Vrchol Pekelníku v pozadí Velký Kriváň
Další zdoláný vrchol byl Pekelník (1609,3m). A nakonec jsme se dostali na Velký Kriváň (1708,7m), nejvyšší horu Malé Fatry. Byl odtamtud výborný výhled na všechny svě tové strany. Byla vidět i Velká Fatra, Chočské Vrchy a možná trochu i Oravské Beskydy (není zapsáno na panoramatu)


Panoramatický výhled směrem k  Severu do Vrátné Doliny (Omlovám se za podbílený text, měl jsem tam překlep) 


Panoramatický výhled směrem k Jihu k Váhu

Dolů jsme sešli k lanové dráze Vrátná a část naší "tlupy" se vydala lanovkou a část po zelené pod lanovkou sešla dolů. Sestup byl hodně prudký a dokonce i já jsem si musel vzít hole a stejně kolena bolely.
K dolní stanivi lanovky pro nás přijeli známí autem, protože autobus do Terchové jel až po sedmé hodině.
Naše trasa vyznačená červenými tečkami
             
  Na všechny fotografie platí autorské právo a nelze je kopírovat bez svolení autora!

Lago di Misurina a Lago di Garda

Rozhodli jsme se, že v Srpnu si vyrazíme do Sexténských Dolomit,  podívat se na nějaké kopce a taky si trochu odpočnout.
A tak se stalo, po deseti hodinové cestě jsme se konečně odpoledne dostavili k jezeru Lago di Misurina. Stihli jsme už jen postavit stan a udělat si pěknou procházku kolem jezera.





2.den
    Druhý den po snídani jsme došli k autobusové zastávce a vyjeli jsme za nemalé jízdné k horské chatě Rifugio Auronzo. Z obrovského parkoviště u chaty jsme se vydali na západ po trase 105 kolem dominanty Sexténských dolomit, tří skalních věží Tre cime di Lavaredo (v překladu: Tři štíty lavarédské)

 s nejvyšším vrcholem Cima grande-2999m, další Cima ovest-2973m nejnižší Cima picolla-2875m, které ční až 550m nad suťoviska u úpatí.

Kolem malebné chaty Lange Alm se dvěma plesy jsme se pomalu dostali k další horské chatě Rif. A. Locateli ležící pod horou Monte Paterno Paternkofel. Pokochali  jsme se okolními vrcholy, jako například už zmíněnými Tre Cime a Paterknofel, nebo Monte Crystallo a Croda Rossa.




Zpátky k chatě Rif. Auronzo jsme se vydali po trase 101 kolem chaty Rif. Lavaredo východně od Tre cime a dál pořád po 101 až k Misurině.

3.den
    Třetí den jsme se vydali na horu Monte Piana. Tato stolová hora se dvěma vrcholy byla za 1.světové války válečnou frontou rozdělena na dvě části, severní (Rakouskou)-Monte Piano(2301m) a jižní (Italskou)-Monte Piana(2324m). 

Na této hoře v letech 1915-1918 se bojovalo velmi zuřivě, o tom také svědčí mnoho zákopů, štol a bojových pozic, kterými je hora doslova provrtaná. Za všechny bitvy zde dohromady zemřelo 10.000 vojáků obou stran. Na hoře je také mnoho pomníků a zmínil bych se snad jen o kanónu vyrobeném v Plzni, stojícím u kapličky u chaty Rif. A.Bosi.

K této chatě jsme došli po stezce č.122 a k prvnímu vrcholu-Monte Piana. Poté jsme prolezli všechny chodby a zákopy, udělali několik fotek a šli jsme obhlédnout i druhý vrchol. Po svačině a vrcholové fotce u kříže na Monte Piano jsme se vrátili k chatě A. Bosi a dál přímou cestou do kempu.



4.den
    Čtvrtý den jsme nakoupili suvenýry a přemístili se na jih do kempu v malém městečku Arcu asi 7km severně od jezera Lago di Garda. Večer při procházce jsme shlédli cukrárny s výbornou zmrzlinou, moderní lezeckou stěnu a outdorové obchody na každém rohu, neboť Arco je vyhlášeným lezeckým rájem.  Každoročně se tu totiž koná mistrovství světa v lezení.  

5.den
  Pátý den jsme měli oddych a vypravili jsme se jen k hradu nad městem. Byli jsme překvapeni, protože i zde(docela daleko od moře) bylo příšerné vedro a procházeli  jsme olivovými hajemi, kde nám pod nohama běhaly ještěrky. 



Když jsme vyšli na hrad, hledali jsme kešku, ale nakonec se nám to nepodařilo a tak jsme se aspoň pokochali pěkným výhledem. Po obědě teda spíš odpoledne jsme jeli k jezeru Lago di Ledro tam jsme si šli zaplavat do krásné teplé vodičky.

Než jsme odjeli do města Riva del Garda,  jsme se ještě trochu prošli. V Rivě del Garda jsme shlédli historické centrum spolu s parkem a západem slunce nad horami.

6.den
    Šestý den jsme zase vyrazili na kopce. Popojeli jsme autem do městečka Malcesine jehož dominantou je krasný hrad na výběžku do jezera. Odtud jsme se vyhoupli o skoro 1700 výškových metrů na Monte Baldo-1752m.


 Dále jsme šli po trase 651 po hřebenu kolem lanovky, která sjížděla do údolí na druhou stranu na vrchol Cima delle Pozzete-2132m. Protože jsme umírali vedrem tak už jsme dál nešli a vrátili jsme se stejnou cestou zpět. Na stanici lanovky jsme se zařadili do dlouhé fronty k lanovce. Naštěstí se do kabiny vejde přes 80 lidí a tak jsme se celkem rychle dostali dolů do Malcesine. Tam jsme se vykoupali v jezeře a jeli zpět do kempu.

7.den
    Sedmý den jsme ukončili pobyt v ZOO kempu v Arcu a vyrazili jsme ještě jižněji. Nemohli jsme ale najít volný kemp, a tak po ježdění sem a tam v autě  sluníčkem "příjemně vytopeném" jsme našli pěkné místo v kempu v městečku Bardolino na jiho-západě jezera Lago di Garda.

8, a 9.den
Tyto dva dny jsme věnovali flákání se, plavání a procházkami do města. Nic většího jsme nepdnikli, protože v tomto nesnesitelném vedru se opravdu nic jiného dělat nedalo.

10.den 
Desátý den jsme se připravovali na odjezd domů a večer jsme už brázdili dálnice. Ráno jsme už byli v Čechách.