Rozhodli jsme se, že v Srpnu si vyrazíme do Sexténských Dolomit, podívat se na nějaké kopce a taky si trochu odpočnout.
2.den
Druhý den po snídani jsme došli k autobusové zastávce a vyjeli jsme za nemalé jízdné k horské chatě Rifugio Auronzo. Z obrovského parkoviště u chaty jsme se vydali na západ po trase 105 kolem dominanty Sexténských dolomit, tří skalních věží Tre cime di Lavaredo (v překladu: Tři štíty lavarédské)
s nejvyšším vrcholem Cima grande-2999m, další Cima ovest-2973m nejnižší Cima picolla-2875m, které ční až 550m nad suťoviska u úpatí.
Kolem malebné chaty Lange Alm se dvěma plesy jsme se pomalu dostali k další horské chatě Rif. A. Locateli ležící pod horou Monte Paterno Paternkofel. Pokochali jsme se okolními vrcholy, jako například už zmíněnými Tre Cime a Paterknofel, nebo Monte Crystallo a Croda Rossa.
Zpátky k chatě Rif. Auronzo jsme se vydali po trase 101 kolem chaty Rif. Lavaredo východně od Tre cime a dál pořád po 101 až k Misurině.
3.den
Třetí den jsme se vydali na horu Monte Piana. Tato stolová hora se dvěma vrcholy byla za 1.světové války válečnou frontou rozdělena na dvě části, severní (Rakouskou)-Monte Piano(2301m) a jižní (Italskou)-Monte Piana(2324m).
Na této hoře v letech 1915-1918 se bojovalo velmi zuřivě, o tom také svědčí mnoho zákopů, štol a bojových pozic, kterými je hora doslova provrtaná. Za všechny bitvy zde dohromady zemřelo 10.000 vojáků obou stran. Na hoře je také mnoho pomníků a zmínil bych se snad jen o kanónu vyrobeném v Plzni, stojícím u kapličky u chaty Rif. A.Bosi.
K této chatě jsme došli po stezce č.122 a k prvnímu vrcholu-Monte Piana. Poté jsme prolezli všechny chodby a zákopy, udělali několik fotek a šli jsme obhlédnout i druhý vrchol. Po svačině a vrcholové fotce u kříže na Monte Piano jsme se vrátili k chatě A. Bosi a dál přímou cestou do kempu.
4.den
Čtvrtý den jsme nakoupili suvenýry a přemístili se na jih do kempu v malém městečku Arcu asi 7km severně od jezera Lago di Garda. Večer při procházce jsme shlédli cukrárny s výbornou zmrzlinou, moderní lezeckou stěnu a outdorové obchody na každém rohu, neboť Arco je vyhlášeným lezeckým rájem. Každoročně se tu totiž koná mistrovství světa v lezení.
5.den
Pátý den jsme měli oddych a vypravili jsme se jen k hradu nad městem. Byli jsme překvapeni, protože i zde(docela daleko od moře) bylo příšerné vedro a procházeli jsme olivovými hajemi, kde nám pod nohama běhaly ještěrky.
Když jsme vyšli na hrad, hledali jsme kešku, ale nakonec se nám to nepodařilo a tak jsme se aspoň pokochali pěkným výhledem. Po obědě teda spíš odpoledne jsme jeli k jezeru Lago di Ledro tam jsme si šli zaplavat do krásné teplé vodičky.
Než jsme odjeli do města Riva del Garda, jsme se ještě trochu prošli. V Rivě del Garda jsme shlédli historické centrum spolu s parkem a západem slunce nad horami.
6.den
Šestý den jsme zase vyrazili na kopce. Popojeli jsme autem do městečka Malcesine jehož dominantou je krasný hrad na výběžku do jezera. Odtud jsme se vyhoupli o skoro 1700 výškových metrů na Monte Baldo-1752m.
Dále jsme šli po trase 651 po hřebenu kolem lanovky, která sjížděla do údolí na druhou stranu na vrchol Cima delle Pozzete-2132m. Protože jsme umírali vedrem tak už jsme dál nešli a vrátili jsme se stejnou cestou zpět. Na stanici lanovky jsme se zařadili do dlouhé fronty k lanovce. Naštěstí se do kabiny vejde přes 80 lidí a tak jsme se celkem rychle dostali dolů do Malcesine. Tam jsme se vykoupali v jezeře a jeli zpět do kempu.
7.den
Sedmý den jsme ukončili pobyt v ZOO kempu v Arcu a vyrazili jsme ještě jižněji. Nemohli jsme ale najít volný kemp, a tak po ježdění sem a tam v autě sluníčkem "příjemně vytopeném" jsme našli pěkné místo v kempu v městečku Bardolino na jiho-západě jezera Lago di Garda.
8, a 9.den
Tyto dva dny jsme věnovali flákání se, plavání a procházkami do města. Nic většího jsme nepdnikli, protože v tomto nesnesitelném vedru se opravdu nic jiného dělat nedalo.
10.den
Desátý den jsme se připravovali na odjezd domů a večer jsme už brázdili dálnice. Ráno jsme už byli v Čechách.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc vám děkuji za komentář.
Dandy